Dnes jsme se potkaly v nových kancelářích investičního fondu Pro arte ve Vratislavském paláci v Praze, na Malé Straně. Prostory jsou nádherné, určitě z nich máte ve fondu velkou radost.
Věděla jsem, že to oceníte. Z výsledné podoby jsme nadšení. Přáli jsme si, aby prostředí umocňovalo estetický požitek z umění. S tímto zadáním jsme před rokem oslovili designérku interiérů Denisu Strmiskovou. V té době za sebou měla několik zdařilých realizací, například hostel Long Story Short v Olomouci. Již při prvním setkání bylo jasné, že jsme na jedné vlně. Místnostem vdechla osobitost a nadčasovost, přímo vyzývají k posezení a diskuzím o uměleckých dílech. Denisa je dle mého jednou z nejzajímavějších osobností interiérového designu a je příjemné sledovat, že se jí každým dalším projektem daří posouvat laťku stále výš.

Zaujalo mě motto Pro arte: objevujeme – zhodnocujeme – těšíme se z umění. Za Vašimi zády vidím nádhernou hyperrealistickou malbu You Will Become As My God od Hynka Martince. Jak jste objevili konkrétně tohoto umělce a jeho dílo?
Dobrodružnou částí mé práce je i návštěva domácích i zahraničních uměleckých sbírek, ateliérů a veletrhů umění. A právě s Hynkem jsme se seznámili během londýnského Frieze. Umělecká kvalita děl je v tomto případě evidentní, ale krásné bylo poznání, jak milým a pokorným člověkem je Hynek Martinec v osobním kontaktu. Dílo, které vidíte za mnou, jsem vybrala v jeho ateliéru. Od první chvíle jsem věděla, že bych jej ráda zavěsila do přijímací místnosti. Přišlo mi zajímavé konfrontovat očekávání návštěvníka, který v první chvíli vidí jen dokonalou hyperrealistickou kytici a teprve posléze zachycuje jemnou nadsázku, ale i připomenutí pomíjivosti, skrze balónek s usmívajícím se emotikonem. Ten posun tradičního barokního zátiší k současné symbolice mě nesmírně baví. Při procesu schvalování nákupu pak bylo samozřejmě vyhodnocováno více kritérií.

Poslední větou jste se dotkla tématu rozhodování o koupi obrazu. Vzhledem k tomu, že se ve fondu mimo jiné podílíte i na vyhodnocování nákupu a prodeje uměleckých děl, mohla byste přiblížit, jak tento proces probíhá?
Základem je kvalitní analytická a rešeršní práce specialistů fondu. Samotný rozhodovací mechanismus je pak dvoukolový. Nejdříve se vyjadřuje poradní sbor, kam jsou přizváni i externí odborníci, například na konkrétního autora či oblast. Na základě těchto podkladů pak rozhoduje investiční výbor, jehož členem je i zástupce dozorčí rady fondu z řad akcionářů. Diskuze jsou často vášnivé, ale zároveň obohacující. Osobně si velmi užívám tříbení názorů, protože jen takto lze dospět k dobrým rozhodnutím.

Naprosto souhlasím. Jako zásadní rovněž vnímám ekonomicko-analytický přístup, založený na kvalitní analýze a rešerších, je však k němu dále zapotřebí i notná dávka zkušenosti a intuice. Já osobně vnímám zkušenost a subjektivní pocit jako onu pověstnou‚ třešinku na dortu‘ při výběru uměleckého díla pro investici. Říkám si, zda vás tento způsob nelimituje v rychlosti rozhodování? Respektive, zda vám kvůli tomu v minulosti neunikl nějaký atraktivní obraz?
Je pravdou, že s rychlostí obchodování na akciových trzích se srovnávat nemůžeme. Ale je to dáno i specifičností naší oblasti a charakterem investic. V rámci trhu s uměním jsme naopak schopni reagovat nezvykle rychle. Nejen díky znalostem a zkušenostem našeho analytického týmu, ale taktéž díky disponibilitě finančních zdrojů. Nebudu zastírat, že v některých
situacích to klade zvýšené nároky na operativnost.

Kdy například jste byli nuceni reagovat ve zrychleném tempu? Měla jsem za to, že třeba v případě dražby v aukci se fond účastní s předem daným cenovým limitem, je to tak?
Až je mi to někdy trochu líto, když sleduji sběratele při aukcích. Jak intenzivní prožívají okamžiky. Ten adrenalin! Fond má již ve chvíli dražby určen přesný limit, do kterého bude o dílo soutěžit. Ale samozřejmě se nám už párkrát stalo, že ve velmi krátkém časovém úseku před nákupem bylo potřeba přehodnotit strategii. Osobně mám velkou radost z akvizice vrcholného dílo Emila Filly na vídeňské aukci Dorothea v závěru minulého roku. Z poměrně rutinní prohlídky obrazu na místě jedním z kolegů se vyklubala jedinečná příležitost získat špičkové dílo. Reprodukce v katalogu nebyla špatná, jen nedokázala zprostředkovat Fillovo malebné mistrovství, což se odrazilo v nižším počtu zapojených dražitelů. Dílo jsme nakonec byli schopni získat za přijatelnou částku, přičemž bychom jej obratem byli schopni prodat za výrazně vyšší cenu. To však není cesta, kterou jdeme.

Předpokládám, že myslíte investiční strategii fondu. Popsala byste ji?
Základ naší činnosti spočívá v hledání a objevování kvalitních děl. Pokud jsme v tom úspěšní – a dosavadní výsledky tomu nasvědčují – dochází v čase k růstu hodnoty díla, potažmo zhodnocení investice, které se poté realizuje prodejem. V okamžiku koupě tak už máme namodelován horizont zhodnocení i výhled případného prodeje. Na rozdíl od obchodníků si můžeme dovolit pracovat ve víceletém horizontu a diverzifikovat. Díla klasické moderny a poválečného umění jsou doplněna starými mistry, ale i tvorbou současných autorů
s dynamickým výnosovým potenciálem. Nerada bych však vyvolávala dojem, že obrazy vidíme pouze jako finanční nástroje. Vášeň i potěšení z umění jsou pro nás důležité, jinak bychom svou práci nedělali dobře.

Tím se dostáváme zpět k mottu Pro arte, které jsem již zmínila. V zahradě Vratislavského paláce provozujete rovněž prostory galerie, kde vystavujete jak díla ze sbírky fondu, tak současné umělce. Měla jsem možnost vidět výstavy Musy, Jana Gemrota nebo naposledy z mého pohledu velmi vydařenou show Jany Kasalové. Takto se ve fondu těšíte z umění?
Mám radost, že se Vám výstava líbí. Prostor galerie je poměrně intimní, proto se snažíme umělcům umožnit, aby se podíleli i na závěrečné podobě instalace. Myslí m, že vložená energie je v našich výstavách cítit. Jana Kasalová je nesmírně zajímavá umělkyně, ve své tvorbě se věnuje mimo jiné tématům kořenů, kartografie míst i kultur, a proto ji lákalo pracovat na expozici kousek pod Pražským hradem. Když jsme jí ukázali barokní Müllerovu mapu Prahy z portfolia fondu, inspirovala ji natolik, že na jejím základě vytvořila celou sérii děl, které na ni reagují a téma rozvíjí. Odtud ostatně název cyklu i výstavy – Mater Urbium.

Když se z okna dívám na sochu Stefana Milkova v barokním schodišti nebo Velrybu Jana Gemrota vedle fontány, musím ocenit kreativitu, s jakou propojujete prostor galerie s přilehlou zahradou. Co tomu říkají sousedé?
Na správce ani sousedy si nemůžeme stěžovat, jsou velmi chápaví vůči našim uměleckým výbojům a podporují nás. Impulzem pro oslovení Jana Gemrota s výstavním projektem v galerii dokonce bylo popovídání s našimi sousedy ze společnosti Accredio, kterým jeho obraz visí v zasedací místnosti. Jan pak sochou velrybího ocasu obohatil panorama barokní zahrady při vstupu do galerie, kde probíhala jeho výstava. Do budoucna máme v plánu dávat větší prostor i zahraničním umělcům, ale zatím nechci prozrazovat konkrétní jména, musíte se nechat překvapit.

Co byste poradila někomu, kdo uvažuje o koupi svého vůbec prvního uměleckého díla?
Aby se nebál přijít poradit, zvláště pokud by s ním měl investiční záměry. I my v rámci fondu poskytujeme nejen svým akcionářům poradenství a další služby spojené s budováním a správou vlastní sbírky. Pokud se sami v umění příliš nevyznáte, pro bezpečnou investici je nutné mít vedle sebe důvěryhodného a znalého poradce. Což ostatně platí ve všech oblastech, nejen v umění.